Násilné vystěhování rodiny MUDr.Karla Ippena ze zámku Blansko
Zde níže jsou uvedeny doklady k osobě majitele domu v ulici Příční č.4 v Brně, Hermanna (Heřmana) Kohna a jeho rodinných příslušníků, kdy do jeho domu byla umístěna v r. 1941 židovská rodina MUDr. Karla Ippena z Blanska při jejich násilném vystěhování ze zámku Blansko, tehdy majitele Hugo Salma, který již byl Státní občan Německé říše. Se vší pravděpodobností se u domu Příční č.4-Brno jednalo o soustřeďovací místo kam v době války byly umísťovány osoby židovského původu před transportem do koncentračních táborů. V této ulici rovněž sídlila před válkou i za války (však i dnes) policejní složka. To se týká i samotného majitele domu Heřmana Kohna jeho manželky Berty a syna Kurta, kteří byli také židovského původu, a rovněž celá rodina zahynula v koncentračních táborech. Jsou uvedení v databázi obětí holocaustu.
------------------------------------------------------------------------------------------
Pro zajímavost jsem níže uvedl policejní pobytovou kartu pro osobu Pinkase Kohna, který má uvedeného otce pod jménem Hermann. To by mohla být rodinná vazba na předchozího shora uvedeného Hermana Kohna z Brna. Tento Pinkas Kohn však má pozoruhodně uvedenu poslední adresu Veletržní 7a, Praha 7-Holešovice s konečným pobytem označeným-O v roce 1940. V databázích obětí však nefiguruje, což však neznamená, že osud této židovské rodiny neměl též tragický průběh, ev. se jim mohlo tehdy podařit uniknout do zahraničí. Uvádím zde tento doklad záměrně( držím jej náhodně), a to z toho důvodu, že tento dům Veletržní 7a (/11, rohový) se velmi silně důkazně týká kauzy „Helga Záleská-Möse“!! Dům zprvu vlastnil společně s židovským vlastníkem Ing. Anton Möse (dům postavila v r. 1935 Fa „A.MöSE“), který se stal za války Státním občanem Německé říše a byl členem nacistické NSKK-motorizovaný sbor (s bratrem připravovali k r. 1935 i pobytovou pozici pro K.H.Franka a K.Henleina na nedaleké adrese Strojnická 3, Praha 7-Holešovice/!!/). V tomto domě Veletržní 7a/11 po roce 1940 nastala nejhorší situace, dům obsadilo Gestapo a pracovníci gestapa (zdokumentováno). Zřejmě odtud Gestapo řídilo jediné koncentrační místo v Praze pro židovské občany, které bylo tehdy umístěno na území dnešního Parkhotelu včetně území budovy dnešního Policejního presidia ČR v Praze 7! Všechny transporty za války procházely pěšky Veletržní ulicí do nádraží Bubny, odkud byly odesílány do koncentračních táborů (snímky těchto míst ze současného období jsou uvedeny na starších www stránkách, které jsem dříve ke kauze, tehdy jen pod označením „Möse“, zřídil- http://restitucnikauza1.wz.cz/ (viz dole část V. fotodokumentace). Pro upřesnění, tehdy adresa Veletržní 7a/11=č.p.: 207, u jednoho záznamu níže v kartě je chybně uvedeno čp.
------------------------------------------------------------------------------------------
Pro zajímavost jsem níže uvedl policejní pobytovou kartu pro osobu Pinkase Kohna, který má uvedeného otce pod jménem Hermann. To by mohla být rodinná vazba na předchozího shora uvedeného Hermana Kohna z Brna. Tento Pinkas Kohn však má pozoruhodně uvedenu poslední adresu Veletržní 7a, Praha 7-Holešovice s konečným pobytem označeným-O v roce 1940. V databázích obětí však nefiguruje, což však neznamená, že osud této židovské rodiny neměl též tragický průběh, ev. se jim mohlo tehdy podařit uniknout do zahraničí. Uvádím zde tento doklad záměrně( držím jej náhodně), a to z toho důvodu, že tento dům Veletržní 7a (/11, rohový) se velmi silně důkazně týká kauzy „Helga Záleská-Möse“!! Dům zprvu vlastnil společně s židovským vlastníkem Ing. Anton Möse (dům postavila v r. 1935 Fa „A.MöSE“), který se stal za války Státním občanem Německé říše a byl členem nacistické NSKK-motorizovaný sbor (s bratrem připravovali k r. 1935 i pobytovou pozici pro K.H.Franka a K.Henleina na nedaleké adrese Strojnická 3, Praha 7-Holešovice/!!/). V tomto domě Veletržní 7a/11 po roce 1940 nastala nejhorší situace, dům obsadilo Gestapo a pracovníci gestapa (zdokumentováno). Zřejmě odtud Gestapo řídilo jediné koncentrační místo v Praze pro židovské občany, které bylo tehdy umístěno na území dnešního Parkhotelu včetně území budovy dnešního Policejního presidia ČR v Praze 7! Všechny transporty za války procházely pěšky Veletržní ulicí do nádraží Bubny, odkud byly odesílány do koncentračních táborů (snímky těchto míst ze současného období jsou uvedeny na starších www stránkách, které jsem dříve ke kauze, tehdy jen pod označením „Möse“, zřídil- http://restitucnikauza1.wz.cz/ (viz dole část V. fotodokumentace). Pro upřesnění, tehdy adresa Veletržní 7a/11=č.p.: 207, u jednoho záznamu níže v kartě je chybně uvedeno čp.
-------------------------------------------------------------------
15. březen 1939: Vznikem Protektorátu bylo zahájeno pronásledování Židů
(Převzato z internetu, část)
V době zřízení Protektorátu Čechy a Morava mělo podle oficiální statistiky na jeho území žít 118 310 Židů, z nichž se 103 960 hlásilo k židovskému vyznání. Zbytek byl jiného náboženství nebo bez vyznání. Na protektorátním území mohli nacisté použít metody pronásledování a separace židovského obyvatelstva, vyzkoušené již dříve v Německu, případně v připojeném Rakousku. Svůj vliv na protižidovskou politiku chtěla prokázat i protektorátní vláda, která měla především zájem na převedení židovského majetku do českých rukou. Tím se kromě jiného chtěla bránit obávané germanizaci. Omezení práv a svobod židovských obyvatel tak na sebe po vzniku Protektorátu nenechalo dlouho čekat. Antisemitismus druhé republiky po okupaci okamžitě přerostl v praktickou protižidovskou politiku. V počátcích okupace se snažily radikálně pravicové organizace - např. fašistická Vlajka - těžit z nastalé situace a domnívaly se, že bude dán volný průchod protižidovskému násilí. Množily se útoky na židovské objekty (synagogy) i proti jednotlivým Židům. Na jaře 1939 např. fašisté zapálili synagogu v Jihlavě, poškodili synagogu v Dobříši a provedli protižidovský pogrom v Příbrami. Silné protižidovské výtržnosti byly hlášeny v srpnu 1939 v Brně, kde byla řada Židů surově napadena a zbita. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že české bezpečnostní složky většinou proti antisemitským výtržníkům zasahovaly a že akce českých fašistů nezískaly masovou podporu.
Proud protižidovských opatření se v Čechách a na Moravě valil nepřetržitě od prvních dnů německé okupace. V protižidovské aktivitě si tehdy nezadala ani protektorátní vláda. Na své první schůzi - už 17. března 1939 - zakázala výkon lékařské praxe lékařům „neárijského“ původu ve všech veřejných a zdravotních orgánech a zařízeních sociálního pojištění, vzala na vědomí opatření advokátní komory v Praze o zastavení praxe „neárijských“ advokátů a uložila ministrovi spravedlnosti předložit návrh na generální úpravu v této věci. Zmocnila ministra obchodu, aby projednal s průmyslovými organizacemi a podniky odstranění „neárijců“ ze všech vedoucích míst, a souhlasila, aby obchodnický spolek Merkur vydal nálepky k vnějšímu označení árijských obchodů. V příští schůzi přijala nařízení umožňující dosazovat důvěrníky a vnucené správce do židovských podniků Židé měli být odstraněni ze všech vedoucích míst v průmyslových podnicích a dalších organizacích.
Bylo schváleno vydání zvláštních nálepek k označení „árijských“ obchodů. Další opatření protektorátní vlády směřovala k zamezení volného nakládání s židovským majetkem a k jeho přebírání do české správy. To ale nebylo říšským protektorem Konstantinem von Neurathem schváleno, neboť okupační úřady a německé průmyslové kruhy nebyly ochotné připustit arizaci židovského majetku do českých rukou.
Namísto toho vydal 21. června 1939 říšský protektor vlastní nařízení o židovském majetku, v němž byla na území Protektorátu pro definici židovství poprvé uplatněna rasová kritéria norimberských zákonů. Říšský protektor tím převzal iniciativu v protižidovské legislativě do svých rukou. Nařízení zakazovalo Židům a židovským podnikům svobodně nakládat s vlastním majetkem, přičemž říšský protektor dosazoval do židovských podniků nucené správce. Velmi široká definice židovského majetku a židovského podniku umožňovala okupačním úřadům prostřednictvím arizace germanizovat velkou část českých podniků. Hlavním motivem vystěhování Židů z Protektorátu bylo ze strany nacistů získávání značných finančních prostředků emigrujících za pomoci tzv. čerpání fondů židovských obcí.