SOUDNÍ DOKUMENTACE ČÁST II. (MUDr. Karel Ippen)
Částečná dokumentace k rodině Hugo Salma-R.,-R. z pobytové pozice ve válečném období na zámku Rájec a na zámku Blansko, včetně uvedení informačního materiálu i k některým jeho rodinným příbuzným. Samostatně uvedeno jako část I. Souběžně s touto částí v konfrontaci uvedena samostatně jako část II. dokumentace k rodině MUDr. Karla Ippena, židovského původu, z obdobné pobytové pozice na zámku Blansko, včetně informačního materiálu k jeho rodinným příbuzným. Nejméně čtrnáct příslušníků tohoto rodu zahynulo v koncentračních táborech.
Dokumentační materiál zpracoval Jan Hříbek k zde níže naznačené podané žalobě.
Dokumentační materiál zpracoval Jan Hříbek k zde níže naznačené podané žalobě.
ČÁST II.
Dokumentace k rodině MUDr. Karla Ippena a k dalším příbuzným členům tohoto rodu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Níže uvedený zde v řadě čtvrtý ověřený doklad-domovský list (označ. Ippen-001a) pro zámek Blansko má velkou vypovídací hodnotu, i vzhledem k tomu, že většina dokladů k rodině MUDr. Karla Ippena z Blanska byla zřejmě zcela zlikvidována, jak níže uvádějí zprávy z archivů. I přes pokus zamazáním v dokladu ztížit rozpoznání roku vystěhování této rodiny, je tento rok 1941 nadále čitelný. Velmi důležitým záznamem v ověřeném dokladu je uvedení data příchodu dcery Františky k pobytu k rodičům do Blanska, je to doba krátce před „anšlusem“ Rakouska, jeho připojení k Německé říši. Níže v ohlašovacím lístku k pobytu má uvedenu domovskou příslušnost Vídeň, čímž by mělo být určeno, že byla rakouskou občankou a německé národnosti (pravděpodobně odvozeno z uzavřeného sňatku). Tato situace však má pro ni tragické následky po anšlusu Rakouska při pobytu v ČSR v Blansku u rodičů. Její rakouské občanství zaniklo, čímž byla bez občanství, a byla povinná si tak vyřídit toto občanství s orgány Německé říše. Tím ovšem byl odhalen její židovský původ včetně u rodičů a neměla v této fázi žádnou šanci se ze situace dostat. Mohla utéci, ale zřejmě nechtěla opustit staré rodiče, kteří k takovému životnímu marasmu asi již neměli sil. Obdobnou situaci musel mít syn Gustav, který se vrátil k rodičům již po anšlusu ovšem z Německé říše, kam musel být též příslušný. Domovskou příslušnost měl do Vídně, zřejmě též odvozeno ze sňatku, přestože níže v policejní kartě má uvedenu domovskou příslušnost Blansko (vedle v kolonce sňatek v Berlíně), zřejmě tak při pokusu o únik přes Prahu tento údaj nahlásil záměrně. Při příjezdu do Blanska z Německé říše musel mít říšský pas, jinak by jej k pobytu v Blansku k rodičům čs. policejní orgány do knihy vůbec nezapsaly a v zachovaném dokladu-knize zapsaný je. Nacisti syna Gustava Ippena následně zajistili v Praze a jak je patrné ze zprávy Národního archivu, musel být dodán zpět do Německé říše (napovídá tomu i údaj v jeho pol. pobytové kartě, vis níže), kam příslušel. Zahynul 6.12.1944 v koncentračním táboře Echterdingenu a je pohřben v Německu v Esslingenu (vis zpráva archivu, níže a poslední příloha části německého dokladu, ve věci ještě probíhá průzkum). O této celkové situaci k rodině MUDr. Karla Ippena naprosto dopodrobna musel být informován majitel zámku Hugo Salm-R.,-R.,není možné aby o tom nevěděl,neboť jen majitel mohl dát souhlas k pobytu, což musel v policejní pobytové kartě potvrdit. Rovněž tak měl povinnost potvrdit jejich odhlášení z pobytu. Takové byly úřední předpisy. Respektive v roce 1941 již jako Státní občan Německé říše (na vlastní žádost) měl povinnost dle nacistických rasových zákonů hlásit říšským orgánům osoby židovského původu, které bydlí v jeho domech. To je nesporná jeho spoluzodpovědnost, kterou si sám určil.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro upřesnění rodinných vazeb zde malinko odbočím k činnosti bratrů (ev. jednoho bratra, kde je to jisté, má uvedeny stejné rodiče) MUDr. Karla Ippena z Blanska, vlastníků firmy „A.IPPEN“ Alfréda Ippena a Ing. Otto Ippena z Hradce Králové. K tomu uvádím pár informací převzatých z internetu. Vzhledem k níže dohledaným dokladům zde upřesňuji k Ing. Ottu Ippenovi, že pravděpodobně nebyl doslova popraven, ale zahynul v koncentračním táboře, jak plyne z dat uvedených v jeho policejní kartě a z databáze obětí holocaustu. Níže je uvedena policejní pobytová karta pro Idu Ippenovou, manželku Alfréda Ippena (spolumajitele firmy, jeho osud zde není zatím znám, avšak manželka má v kartě uvedeno, že je vdova, zřejmě zemřel před válkou), dále karty pro jeho dcery Evu a Věru. Ing. Otto Ippena, vdovu Idu Ippenovou, její dcery Evu a Věru nacisti vybrali na pražské adrese Kaprova 13. Byli transportováni do koncentračních táborů, kde všichni zahynuli. Osoby jsou uvedeny v seznamu obětí holocaustu. Z dostupných informací se tedy dá vyvodit, že spolumajitelé Alfréd Ippen a Ing. Otto Ippen firmy „A. IPPEN“ se významně podíleli na obraně státu před válkou v činnosti pro Ministerstvo obrany ČSR-Ředitelství opevňovacích prací v účasti jejich firmy na opevňovacích pracích podél hranic (v tomto vztahu by firma zřejmě měla mít i nějaký záznam ve vojenském archivu). Tyto vazby se určitou formou musely odrazit i k rodině MUDr. Karla Ippena z Blanska pozitivně jak před obsazením celé ČSR Německou říší (do doby kdy fungovala čsl. armáda), tak i bohužel následně v tragické rovině po úplném obsazení republiky. Jak je patrné, odrazilo se to za války tragicky v celém příbuzenstvu tohoto rodu.
http://csopevneni.xf.cz/Vybava/Ippen/Ippen1.htm
Hraniční závory firmy Ippen
Spolu s výstavbou kolejnicových uzávěr probíhala na důležitých komunikacích, které nebylo možno trvale zatarasit, výstavba dalšího typu překážky. Jedná se o hraniční závory někdy též nazývané Ippeny. Jedná se o stálé zařízení na komunikacích budované od poloviny 30. let. Tyto uzávěry se používaly na komunikacích vedoucích ke státní hranici s nepřátelským územím a měly zabránit rychlému vpádu nepřátelské útočné vozby na naše území.Tento typ překážky vyráběla pro armádu firma Alfréd Ippen z Hradce Králové.Pražská kancelář této firmy sídlila na adrese Švédská 21, Praha XVI. Firma byla založena v roce 1908 jako strojírna a mostárna.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
http://forum.opevneni.cz/viewtopic.php?t=1329&start=30
http://forum.opevneni.cz/viewtopic.php?t=1329&start=30
Tomas R72
|
|
|
Registrován: 28.lis 2003 08:39 Příspěvky: 77 Bydliště: Staré Město Jméno a příjmení: Tomáš Jagoš Objekt: R-S-72 |
|
Po vyhledávání dokladů k osobě Gustava Ippena (syn MUDr. Karla Ippena z Blanska) k jeho pobytu v Praze se v Národním archivu odkryly doklady k další rodině Ippenů. Pravděpodobně to bude další příbuzenská větev. Není zatím zcela prověřeno, může být vztah k pražskému zastoupení firmy „A.IPPEN“ vzhledem k uvedenému údaji v kartě u Maxe Ippena-„prokurista“. Nicméně dle uvedených dat v pol. pobytových kartách je u této rodiny židovského původu manželů Maxe a Margarity Ipenových, syna Kurta a dcery Gertrudy, možné vysledovat jejich velmi tragický osud. Bohužel si zvolili v přelomu roku 1938-39 nebezpečnou adresu v Praze, Klimentskou č. 13, Praha II. (dnes Praha 1), kde žilo hodně židovských občanů, ovšem bylo to též místo, kde žilo hodně Němců, fakticky historicky to byla v Praze německá čtvrť kolem Petrského kostela. Pravděpodobně na této adrese, již po obsazení ČSR Něm. říší, spáchala dcera Gertruda Ippenová jako velmi mladá osoba v dubnu r. 1939 sebevraždu zřejmě pro bezvýchodnou svojí životní situaci i celé rodiny (vis karta níže). Tragiku rodiny a útrapy zřejmě nevydržel ani otec a zemřel ke konci roku 1940. Předcházelo tomu ještě opuštění rodiny synem Kurtem, který již v lednu r. 1939 (ještě před úplným záborem ČSR) uprchl do Austrálie, jako jediný přežil, po válce žil v Anglii. Největší tíha tragického osudu rodiny však dopadl na manželku Margarette Ippenovou, která byla později transportována do koncentračního tábora, kde zahynula. Je uvedena v databázi obětí holocaustu-Yad Vashem. U pobytu této rodiny na adrese Klimentská (č.13)-Barvířská ulice (tehdy novostavba, rohový dvojdům) zde u archivního dohledávání nastala zajímavá shoda ve věci v srovnání, že tento dvojdům se nachází v uzavřeném bloku domů, kde na protilehlé straně je umístěn dům, který vystavěla krátce před válkou firma „A. MöSE“ a dům zprvu vlastnil Ing. Anton Möse, což se dotýká soudní kauzy „Helga Záleská- Möse“ (avšak samostatná soudní odnož, která se konala na Praze 1-OS,Praha 1) a tudíž prvé části mého podání „Výzva k zahájení prošetřování válečných zločinů……“. Z pozice kauzy „Helga Záleská- Möse“ jsem tedy dříve provedl v archivech ke všem domům umístěných v tomto bloku domů důkladnější archivní průzkum v tzv. domovských pobytových listech k osobám židovského původu, či k osobám, které skončily v koncentračních táborech. Ve vzorku je tak mnou doloženo dalších 79 osob, které skončily v koncentračních táborech převážně s tragickým osudem. Seznam zde neuvádím, neboť to přímo nesouvisí zde s nastíněným tématem, ovšem dokresluje to velký rozsah teroristického nacistického zločinu.
-------------------------------------------------------------
15. březen 1939: Vznikem Protektorátu bylo zahájeno pronásledování Židů
(Převzato z internetu, část)
V době zřízení Protektorátu Čechy a Morava mělo podle oficiální statistiky na jeho území žít 118 310 Židů, z nichž se 103 960 hlásilo k židovskému vyznání. Zbytek byl jiného náboženství nebo bez vyznání. Na protektorátním území mohli nacisté použít metody pronásledování a separace židovského obyvatelstva, vyzkoušené již dříve v Německu, případně v připojeném Rakousku. Svůj vliv na protižidovskou politiku chtěla prokázat i protektorátní vláda, která měla především zájem na převedení židovského majetku do českých rukou. Tím se kromě jiného chtěla bránit obávané germanizaci. Omezení práv a svobod židovských obyvatel tak na sebe po vzniku Protektorátu nenechalo dlouho čekat. Antisemitismus druhé republiky po okupaci okamžitě přerostl v praktickou protižidovskou politiku. V počátcích okupace se snažily radikálně pravicové organizace - např. fašistická Vlajka - těžit z nastalé situace a domnívaly se, že bude dán volný průchod protižidovskému násilí. Množily se útoky na židovské objekty (synagogy) i proti jednotlivým Židům. Na jaře 1939 např. fašisté zapálili synagogu v Jihlavě, poškodili synagogu v Dobříši a provedli protižidovský pogrom v Příbrami. Silné protižidovské výtržnosti byly hlášeny v srpnu 1939 v Brně, kde byla řada Židů surově napadena a zbita. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že české bezpečnostní složky většinou proti antisemitským výtržníkům zasahovaly a že akce českých fašistů nezískaly masovou podporu.
Proud protižidovských opatření se v Čechách a na Moravě valil nepřetržitě od prvních dnů německé okupace. V protižidovské aktivitě si tehdy nezadala ani protektorátní vláda. Na své první schůzi - už 17. března 1939 - zakázala výkon lékařské praxe lékařům „neárijského“ původu ve všech veřejných a zdravotních orgánech a zařízeních sociálního pojištění, vzala na vědomí opatření advokátní komory v Praze o zastavení praxe „neárijských“ advokátů a uložila ministrovi spravedlnosti předložit návrh na generální úpravu v této věci. Zmocnila ministra obchodu, aby projednal s průmyslovými organizacemi a podniky odstranění „neárijců“ ze všech vedoucích míst, a souhlasila, aby obchodnický spolek Merkur vydal nálepky k vnějšímu označení árijských obchodů. V příští schůzi přijala nařízení umožňující dosazovat důvěrníky a vnucené správce do židovských podniků Židé měli být odstraněni ze všech vedoucích míst v průmyslových podnicích a dalších organizacích.
Bylo schváleno vydání zvláštních nálepek k označení „árijských“ obchodů. Další opatření protektorátní vlády směřovala k zamezení volného nakládání s židovským majetkem a k jeho přebírání do české správy. To ale nebylo říšským protektorem Konstantinem von Neurathem schváleno, neboť okupační úřady a německé průmyslové kruhy nebyly ochotné připustit arizaci židovského majetku do českých rukou.
Namísto toho vydal 21. června 1939 říšský protektor vlastní nařízení o židovském majetku, v němž byla na území Protektorátu pro definici židovství poprvé uplatněna rasová kritéria norimberských zákonů. Říšský protektor tím převzal iniciativu v protižidovské legislativě do svých rukou. Nařízení zakazovalo Židům a židovským podnikům svobodně nakládat s vlastním majetkem, přičemž říšský protektor dosazoval do židovských podniků nucené správce. Velmi široká definice židovského majetku a židovského podniku umožňovala okupačním úřadům prostřednictvím arizace germanizovat velkou část českých podniků. Hlavním motivem vystěhování Židů z Protektorátu bylo ze strany nacistů získávání značných finančních prostředků emigrujících za pomoci tzv. čerpání fondů židovských obcí.