„Z říše smrti znovu přinesli svobodu a právo“
"Hajzlíku, ty si myslíš, že utečeš do Ostravy? To by ti prospělo, pár ti jich naflákat, až budeš žrát chodník. Stačí jedna injekce v trolejbusu, celkové ochrnutí, shniješ zaživa. Jen neumři dřív, než si to s tebou vyřídíme, to by byla škoda. Myslíš si, že zalezeš a nebudeš vidět? Ani omylem, fešáku, už brzo to začne, dočkáš se. Shniješ, než tě najdou."
--------------
Nedávný neuvěřitelný příběh, který se odehrál na Masarykově univerzitě v Brně se soudní dohrou!! Zprvu anonym, který takto vyhrožoval jednomu profesorovi na této univerzitě. Co to má společného s daty uvedených na těchto stránkách? Tu nejhlavnější spojnici, že shora citovaná ukázka anonymního vyhrožování v některých částech byla podepsána i jménem Philippa Schoellera, příslušníka nacistické vojenské složky, zločinecké Waffen- SS a bývalého manžela žalobkyně Idy Schoeller rozené Salm -R.,-R.! Použití tohoto jména v anonymní velmi nebezpečné výhrůžce v době, kdy tato osoba ještě žila v Rakousku, se domnívám, že má zásadní určující význam o pravém obsahu výhrůžky a že toto jméno nebylo vybráno jen náhodně. Mám naprosté podezření, že to může mít směr od anonymního pisatele k širší organizované platformě! Významově výhrůžka nebyla určena jen jedné osobě, ač směřovala jen na jednu adresu. Co je na tomto příběhu naprosto neuvěřitelného, že dle vyšetřovatelů a poté potvrzeno soudními výroky v rozsudcích byl pod anonymními výhrůžkami odhalen konkrétní profesor z téže univerzity, který se na filozofické fakultě mimo jiné výrazně zabývá německou filosofií!!
V náhodném sledu událostí se zde na stránkách uvedená soudní žaloba v současnosti dostala k projednání k příslušnému Krajskému soudu České Budějovice, pobočka Tábor a souběžně shodou okolností jedna studentka Masarykovy univerzity vypracovala závěrečnou práci "Památníky obětí nacistické okupace v Táboře", která se výrazně dotýká i obětí zaměstnanců justiční zprávy v obvodu Krajského soudu v Táboře!
Je to tedy zde i univerzitní vnitřní porovnání zřejmého naprostého profesního selhání jednoho profesora, který úroveň svojí bohaté profesní činnosti anonymním vyhrožováním přes "Schoellera" naprosto shodil, s porovnáním významu obsahu závěrečné práce jedné studentky z Masarykovy univerzity v Brně, která se mimo jiné dotýká i památky obětí z II. sv. války z řad zaměstnanců soudního orgánu jehož nástupce zde uvedenou žalobu bude projednávat jako místně příslušný soud. Závěrečnou práci studentky níže ve výňatku uvádím:
Informační systém Masarykovy univerzity
Výňatek ze závěrečné práce Lenky Stejskalové FF B-HI:
Památníky obětí nacistické okupace v Táboře
11.2. Zaměstnanci justiční zprávy
Zaměstnanci justiční zprávy v obvodu krajského soudu v Táboře, připomenutí jejich obětí za doby nacistické vlády u nás.
„Z říše smrti znovu přinesli svobodu a právo“.
Oběti:
soudní rada Dr. Karel Evald, státní zástupce Dr. Josef Hrubeš, okresní soudce Dr. Jan Pavelka by usmrcen v koncentračním táboře v Linci 25. července 1944, vrchní dozorce vězňů Jaroslav Vacek, dozorce vězňů Stanislav Svěrák -zatčen a deportován nejprve do Terezína a pak do Buchenwaldu. Zde 29. února 1944 zemřel, advokát Dr. Jaroslav Dvorský -v době tzv. heydrichiády jej gestapo zatklo a na táborském popravišti v úterý 16. června 1942 popravilo (Dvorského udal tajemník protektorátního „Národního souručenství“, konfident bezpečnostní služby Sicherheitsdienst, Vilém Mráz)., Dr. Vilém Glücklich- zemřel 31. ledna 1944 v Osvětimi, Dr. Jaroslav Mayer- umělecké jméno Maria (z rodiny rakovnického advokáta Karla Mayera. Jeho rodina pocházela z německé části Švýcarska)- Právník – advokát, spisovatel, esejista a dramatik Jaroslav Maria je autorem více než čtyřiceti románů, novel, sbírek povídek, esejů, divadelních her a další. Publikoval odborné články do časopisů „Právník“ a „Čas“-( převezen do cel táborské věznice a 8. července putoval, spolu s několika dalšími zde drženými, do Prahy na Pankrác. Z Prahy byl přesunut do Terezína a v září dále transportován do koncentračního tábora Osvětim. Zde 3. listopadu 1942 skončil jeho život ve věku 72 let. Zemřel na skvrnitý tyfus), Dr. Oskar Stern zemřel 4. května 1942 v Sachsenhausenu, Dr. Josef Veger- jeho život byl ukončen na táborském popravišti dne 11. června 1942 za schvalování atentátu, Juc. Konrád Listopad , byl popraven 16. června 1942 za schvalování atentátu.
4. Kalvárie v Obchodní akademii
Smutnou minulost si nese i Obchodní akademie v Táboře. Tento ústav v době okupace utrpěl největší personální ztráty z táborských škol. O život přišlo pět členů školního sboru.
4.1. Ředitel Karel Vodrážka.
První obětí se stal ředitel Karel Vodrážka, jenž měl velké zásluhy právě na vzniku onoho ústavu jako jeho spolutvůrce a budovatel. Narodil se 30. října 1880 v Soběslavi. V roce 1919 se zasloužil o počátek ekonomického školství v Táboře, když jako člen obecního zastupitelstva navrhl zřízení městské dvoutřídní obchodní školy. Vodrážka byl od počátku členem místního kuratoria a pomáhal tehdejšímu řediteli Janu Ctiborovi, položit základy tomuto ústavu. Kromě toho zde také vyučoval. Dne 31. srpna 1924 Vodrážka zaujal Ctiborovo místo a stal se ředitelem školy. Z jeho iniciativy došlo k vytvoření vlastní školní budovy, ve které se již od září 1931 začalo vyučovat. Počátkem školního roku 1937 – 1938 došlo k otevření prvního ročníku obchodní školy, která nesla název Obchodní akademie Dr. Edvarda Beneše v Táboře.
Své profesi se věnoval s horlivou pílí a dovedl akademii k velkému rozkvětu. Měl i nemalou škálu mimoškolních aktivit. Byl např. členem městské rady, členem obecního zastupitelstva a finančního odboru, členem městské osvětové komise, referentem městské sociální péče, městského muzea, sirotčince, opatrovny a předsedou knihovní rady, členem ředitelství městské spořitelny, komisařem krajského společenstva holičů a 28. října 1928 založil „Jubilejní nadaci pro chudé žáky ústavu“. Jeho velké angažmá pomáhá vytvořit si obrázek, o jak významného člověka táborského veřejného života se jednalo. Radikální zlom v životě Karla Vodrážky nastal při tzv. akci Albrecht I., kdy byl, stejně jako například již zmiňovaný Jindřich Bittner, zatčen gestapem. Jeho věznění na Pankráci v Praze trvalo poměrně krátce, protože 11. října téhož roku se ocitl zpět v Táboře. Avšak gestapo s ním zacházelo s velkou surovostí, čímž mu poškodilo zdraví a na následky tohoto zacházení 2. září 1940 zemřel.
4.2. Pro čtyři profesory stejný osud.
Smrt dalších čtyř profesorů byla spjata s nechvalně známým obdobím v českých dějinách, atentátem na Heydricha a následnou perzekucí. Jedná se o Antonína Červenku, Jana Krampera, Huberta Königsmarka a Jaroslava Nováka. Hubert Königsmark se narodil 3. listopadu 1917 v Sadové. Od počátku školního roku 1939 nastoupil na obchodní akademii jako učitel tělesné výchovy. Jan Krampera narozen 27. srpna 1900 v Táboře vystudoval zdejší gymnázium a poté Vysokou obchodní školu v Praze. Od začátku roku 1922 působil na táborské obchodní škole, kromě krátké přestávky v letech 1931 – 1933, kdy pracoval na obchodní škole v Jihlavě. Jaroslav Novák se narodil 2. března 1893 v Šeberově u Říčan a na táborské škole vyučoval od září 1921. Novák také působil jako tajemník Obchodního grémia v Táboře, člen osvětové komise městské, stálý účetní znalec a soudní revizor pro obvod krajského soudu a komisař společenstva pekařů. Poslední osobnost byl JUDr. Antonín Červenka, jenž přišel na svět 18. srpna 1894 v Němčovicích. Opustil ředitelskou pozici v chrudimské obchodní akademii, aby se ujal 1. září 1939, po uvěznění ředitele Vodrážky, vedení táborské akademie.
Co spojovalo tyto oběti? Všichni byli zabiti na cvičné malorážkové střelnici za táborskými kasárnami. Šlo o provizorní popraviště, které nacisté zřídili, aby se pomstili za Heydrichovu smrt. Königsmark, Červenka a Krampera se stali prvními oběťmi v Táboře za doby tzv. druhého stanného práva. K jejich zatčení došlo 1. června 1942. Tehdejší profesor na škole Jan Shánělec vylíčil tento den následovně: „Bylo to v pondělí ráno. Před budovou školy zastavilo obávané gestapácké auto. Z auta vystoupili tři gestapáci v civilu a rychle stoupali po schodech k ředitelně. „Direktor Červenka?“ ptají se nevítaní hosté. „Odešel právě na poštu.“ A tak rychle za ním. Což kdyby varován zmizel? Jeden z gestapáků zavolal blízko stojícího studenta, vzali ho s sebou do auta a přikázali, že jim musí ukázat ředitele. Ředitele JUDr. Červenku skutečně na poště našli, zatkli a přivezli zpět do školy. V první přestávce se dovídáme, že v ředitelně je i kolega Jan Krampera. … O další přestávce se už dovídáme, že oba vyslýchaní jsou již převezeni na gestapo. … V koutku sborovny stojí u okna zamyšlený Hubert Königsmark. „Uvidíš, že pro mne si také přijdou“, pravil. Nezmýlil se.“ Profesoři byli drženi ve sklepě gestapa v budově za Jordánem a za dva dny, tedy 3. června v podvečer asi kolem sedmé hodiny, byli všichni tři převezeni ke střelnici u kasáren a zde s dalšími třemi lidmi zastřeleni. Ještě téhož večera se objevily červené vyhlášky o popravě těchto šesti mužů. U jmen se nalézal i důvod exekuce, schvalování atentátu na Heydricha. Rozhlas tuto zprávu oznámil hned druhý den, přičemž tisk až 5. června.
V zápětí si gestapo došlo i pro rodinu ředitele Červenky a pro paní Dražu Königsmarkovou, kterou odloučili od devítiměsíčního synka Miroslava. Rodinu Červenkovu poslali do Osvětimi, kde paní Červenková i se svou dcerou Bohunkou ještě téhož roku zemřely. Z rodiny válku přežil pouze syn Otomar.
Dne 8. června odvedlo gestapo dalšího profesora Jaroslava Nováka, který 10. června následoval osud svých kolegů. Tento profesor se do potyčky s gestapem dostal již dříve a to při napadení Jugoslávie Německem v dubnu 1941, kdy byl vyšetřován za veřejné vyslovení sympatií ke slovanské Jugoslávii. Zřejmě tento jeho názor napomohl, že se stal další obětí v době heydrichiády. Tato tragédie měla ještě nepříjemnou dohru. Manželka Nováka, paní Jaroslava, ze strachu, aby jí nepotkal stejný osud jako rodinu Červenkovu a paní Königsmarkovou, po zatčení a popravě svého manžela spáchala sebevraždu.
5.1. Životopis Vincence Kuby
Oběti z řad táborských učitelů rozšířil také Vincenc Kuba. Kuba se narodil 20. prosince 1900 v Boskovicích. Vystudoval slovanský jazyk na Univerzitě Karlově.
6. Oběti z řad železničářů
7. Oběti z řad tělovýchovného spolku Sokol
Po válce přinesla jedna ze zdravotnických statistik smutný fakt. Tábor se svým nejbližším okolím patřil po Praze a Brně k místu, kde bylo nacistickou okupací postiženo nejvíce lékařů. Z Tábora a jeho venkovské „lékařské župy“ zahynulo jedenáct lékařů a lékařek v koncentračních táborech nebo na popravišti.
10. Skupina Obrana národa na Táborsku
10.2. Pamětní deska v dřívější budově ONV
V budově dnešního Státního okresního archivu v Táboře v chodbě před vstupem do badatelny, se nalézá mramorová deska. Ta byla osazena tehdejším Okresním národním výborem ve vyústění spojovací chodby do objektu. Deska je věnovaná obětem okresního úřadu. V roce 2001 – 2002 prošla budova rekonstrukcí a stal se z ní dnešní archiv. V rámci přestavby byla spojovací chodba odstraněna a deska zaujala dnešní čestné místo. Dílo má připomínat pracovníky okresního úřadu, kteří položili své životy v době německé okupace. Jeho autorem je J. Smrž. V záhlaví desky se nalézá reliéf ležícího muže, jenž levou ruku drží na svém čele a v pravé drží tyč, na níž se nachází dlouhý pruh látky. Tento výjev má zřejmě zobrazit trpícího a podlomeného vlastence, dřímajícího vlajku. Pod tím stojí nápis „Vzpomínáme svých spolupracovníků umučených nacistickou zvůlí v létech 1939 – 1945“ a poté 17 jmen obětí. Bohužel se mi nepodařilo nalézt přesné datum zasazení pamětní desky.
Velká část těchto vepsaných obětí pracovala v odboji ve skupině „Obrana národa“. Brigádní generál Cyril Svoboda, narozený 11. října 1896 ve Vlachově Lhotě, byl zatčen 6. února 1940, vězněn v Českých Budějovicích, Budišíně, Berlíně a Rottenburgu. Dne 25. listopadu 1942 byl v Berlíně popraven. Důstojník Antonín Szafran, narozen 12. června 1892, byl vězněn v Praze, Terezíně, Drážďanech a popraven 18. září 1942 v Berlíně. Tajemník okresního školního výboru v Táboře Emanuel Vondrášek, narozený 17. prosince 1894, vězněný na Pankráci, v Terezíně, Gollnow, Berlíně a Flossenbürgu, kde 26. února 1945 skonal. Člen tajné policie Jaroslav Krampera se narodil 24. prosince 1900, gestapo ho zatklo 21. června 1941 a smrt ho dostihla 31. prosince 1944 v Hanoveru. Úředník Otakar Helmich přišel na svět 21. května 1892 v Praze. K jeho zatčení došlo 7. července 1941. Byl vězněný v Garsten-Brémách, odkud se vrátil v dubnu 1943. Avšak krátce nato 5. září téhož roku umřel. Na desce se nachází i jméno Josef Hejný, který také spolupracoval s ON, ale bližší informace byly již osvětleny v kapitole o Sokolu. Stojí ještě za zmínku, že jeho kolega z práce V. Z. Vlasák o něm po válce napsal článek do „Palcátu“ v červnu 1945, kde se mimo jiné píše: „Byl výborným pedagogem a výborným organizátorem. Uměl se neohroženě bít za lepší českou školu i za lepší postavení učitelstva. Nebál se organizovat pomoc uvězněným kolegům a byl připraven na to, že bude vězněn. Ve školství byl zastáncem moderních metod a on to zejména byl, který v Táboře téměř vydupal pobočku Vysokých studií pedagogických.“ Hejný byl i literárně činný, kdy přispíval zejména do „Kraje kalicha“, „Českého jihu“, „Nového směru“ a do odborných učitelských časopisů.
Mezi vyrytými jmény se nenachází jen členové ON. Jsou zde lidé, kteří patřili do tělovýchovného spolku Sokol, a jejichž jména se nachází i na pamětní desce obětem Sokola. Jedná se o již zmíněného Josefa Hejného, dále jsou to Jaroslav Ferra, František Šter a Václav Pohan. Objevuje se zde i jméno MUDr. Jaroslav Klíma, který má své místo i na pamětní desce táborským zdravotníkům. U dalších obětí víme, že také pracovaly v ilegalitě, ale neví se přesnější informace v jaké skupině a jakým způsobem. Spadá sem zřízenec okresního úřadu František Adámek z Oldřichova, narozený 4. října 1895 a zatčený 9. července 1942 za ilegální činnost, zemřel v Osvětimi 28. února 1943; mjr. děl. Václav Stojánek, narozený 12. září 1896 v Chotyšanech u Benešova, uvězněn již 25. srpna 1939 za špionáž a zemězradu, prošel věznicemi v Praze, Drážďanech, Berlíně, Gollnow, Ebrach a zahynul na Mírově 14. června 1944.
Poté se na pamětní desce objevuje jméno lesního Ing. Miroslava Beránka, jenž byl zatčen 4. září 1944 za výroky urážející Třetí říši. Jeho život skončil ještě téhož roku 21. prosince ve Flossenbürgu. Karel Vosátka, tajemník okresního školního výboru v Táboře, zemřel 4. září 1942 v koncentračním táboře v Mauthausenu. O posledním jménu Čestmír Kfellerneznáme bližší informace.
Proč zrovna Tábor se stal místem poprav? Toto město bylo nacisty silně nesnášeno, pro jeho revoluční husitskou minulost a jeho historický význam v mysli českého národa. Již v říjnu 1941 padl v Berlíně návrh, aby byl Tábor přeměněn na židovské ghetto po vzoru Terezína. To se však neuskutečnilo. V době heydrichiády se naskytla možnost vypořádat se s táborským obyvatelstvem s husitskou tradicí.
Exekuce probíhali od 3. června do 3. července 1942. Při těchto hromadných vraždách příslušníci ochranné policie zastřelili celkem 136 mužů a 20 žen, z toho 110 mužů bylo ženatých a 13 žen vdaných. Na popravišti skončilo 11 manželských párů. Věkový průměr těchto 156 obětí činil 43 let. Tyto statistiky vypovídají, jak hrůzně se táborští nacisté Čechům mstili. Nezastavili se ani před vraždou ženy ve vysokém stupni těhotenství.
Jeden z očitých svědků vypověděl podrobně o průběhu poprav. „ … vězňové byli na uvedené místo přiváženi v zavřeném autu a to v rozličném počtu, … Hned jak byli vyvedeni vězňové z auta, byli postaveni hlavou ke zdi v místech označených podle přiloženého plánku křížky. Pak přišel 6 – 8členný oddíl policie v helmách, ozbrojenými puškami. Tito nastoupili vedle sebe na položené prkno, 15 metrů před valem, před nímž na kratší vzdálenost byli přivedeni a postaveni vězňové, jichž se exekuce týkala. Nato byl dán povel k palbě. Stříleni byli většinou ve skupině po třech, jednou jsem viděl také po čtyřech. Asi třikráte jsem byl svědkem toho, že popravení ještě na zemi pohybovali hlavou nebo rukama a jevili takto známky života, načež vždy některý člen Gestapa, kteří se na exekuci pravidelně dívali, přiskočil a z revolveru z blízka ze vzdálenosti 10 – 15 cm střelil na umírajícího. Rány pravidelně jsem na mrtvolách, které jsem ohledával, nalézal u kořene nosu, kolem očí a v krajině srdeční. Po provedené exekuci odvláčeli neznámí mně civilisté, v nich jednou jsem poznal také Židy, zastřelené vězně od valu směrem za garáž, kde stálo již připravené nákladní auto. Odvlečení mrtvol dělo se tak, že byly drženy většinou za ruce. Před autem byly mrtvoly vedle sebe položeny na trávníku, kde jsem provedl ohledání; na to byly naloženy do nákladního auta a odvezeny do budějovického krematoria.“
Osmnáct dní se v Táboře popravovalo. Každý den ráno vycházely červené vyhlášky se jmény popravených z předešlého dne. Na nich se vyskytovaly jen oběti z Táborska.
Z tzv. „destruktivní inteligence“ zahynulo v Táboře 19 učitelů, 10 právníků, 6 lékařů, 39 úředníků a 9 osob z této vrstvy blíže nespecifikovaných (například student). Druhá nejpočetnější skupina byla vrstva živnostníků a řemeslníků, celkem 23 osob. Nemalý podíl tvořili i dělníci. Na popraviště se dostali i lidé hlášeni jako asociální elementy. A důvody, kvůli kterým končili občané na táborském popravišti? Nejčastější provinění, které nacisti uváděli, znělo schvalování atentátu a výzva k podpoře pachatelů. Z těchto důvodů zahynulo v Táboře 101 osob. Za nesplnění přihlašovací povinnosti přišlo o život 23 osob, za vědomé poskytování úkrytu osobám, účastným na říši nepřátelských činech nebo ze spolupráce s těmito osobami 11 lidí. Dále zahynulo 11 osob za přímou účast na nepřátelských činech a za spolupráci s ilegálními organizacemi odporu 8 lidí. Poslední dvě osoby byly popraveny za nepovolené držení zbraně.
Na táborském popravišti kromě 86 obětí z Táborska bylo zde postříleno asi 850 z jižních Čech a Moravy.“
=============================
Další jiné důsledky po vyvraždění a odvlečení čsl.občanů z Lidic:
Říšský protektor vydává 14. listopadu 1942 výnos - BdS-VR 3-77/42g RS, jímž veškerý majetek movitý i nemovitý všech občanů lidických a to i těch, kteří jsou mimo obvod obce, propadá ve prospěch říše.
-----------------------------------------------------
"Na základě zabavovací dispozice státní tajné policie, vedoucí úřadovny státní polocie Praha, ze dne 26. listopadu 1942 B Nr. 3301/42-IV, dle nařízení ze dne 4. řijna 1939 /RgBl I S 1998 V., Blr. prot. S 181/ vkládá se právo vlastnické pro německou říši-zastoupenou říšským protektorem v Čechách a na Moravě".
-----------------------------------------------------
"Na základě zabavovací dispozice státní tajné policie, vedoucí úřadovny státní polocie Praha, ze dne 26. listopadu 1942 B Nr. 3301/42-IV, dle nařízení ze dne 4. řijna 1939 /RgBl I S 1998 V., Blr. prot. S 181/ vkládá se právo vlastnické pro německou říši-zastoupenou říšským protektorem v Čechách a na Moravě".
==================================================================
(Nebo se na základě amatérského způsobu přeposílání výhružných emailů ze strany pana profesora snad jedná o záměrné antropologické experimentální vybočení, v přepólování své osoby do zahájeného šamanského iniciačního rituálu /rituály jsou pro přežití komunity životně důležité/, aby takto spirituálními zážitky na půdě fakulty, protože dopředu zná, že jej z fakulty nevyrazí, dosáhl změny stavu svého individuálního bytí, kdy v procesu své iniciace umírá, aby pozbyl svou minulou lidskou existenci a znovu se narodil jako sakrální bytost, stojící na hranici dvou světů a ocitl se v antistruktuře na prahu smrti k pobytu v lůně. V transformaci do liminálního prostoru dal přednost chaosu nevědomí před vládou vysvětlení a odpovědí. U tohoto zahájeného iniciačního rituálu, pro vstup do liminálního prostoru na posvátnou půdu, zůstávají hrany správně ostré, aby se chlapec podusil ve vlastní šťávě, a získal ten pravý říz. Možná však přes „Schoellera“ se spíše ocitá na hromadě hnoje a drásá si boláky.)
==================================================================
Nejvyšší soud potvrdil profesoru filosofie pokutu za útoky a výhružky
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání profesora filosofie ......, potrestaného pokutou za posílání hrubých a výhružných e-mailů svému kolegovi ....... Soud rozhodl v prosinci bez veřejného jednání. H..... musí podle pravomocného rozsudku zaplatit 50 tisíc korun.
Uveřejněno 10.1.2013, Novinky.cz
