Válečné zločiny Waffen-SS
Na konci května 1940 bránily přístup k Dunquerku nedaleko malé vesnice Le Paradis 1. prapor Královského skotského pluku, 2. prapor Královského norfolského pluku a 1. a 8. prapor Lancashirského střeleckého pluku.
Německá divize Totenkopf měla postavení na kótě zvané kanál La Basse. Odtud 26. května 1940 zaútočila na Le Paradis. Na cestě, ve statku Duries měl však postavení 2. prapor Královského norfolského pluku. Němci zaútočili minometnou palbou, která Britům způsobila těžké ztráty. Poté následoval pěchotní útok, Britové statečně bránili každé stavení, kvůli přesile však byli z jednoho po druhém vytlačováni. Spojenečtí vojáci doufali, že budou vyproštěni, protože jim byly rádiem slíbeny posily. Ty však nikdy nepřišli a Britům začala docházet munice. Když ztratili jakékoliv spojení s okolním světem, zničili spojovací zařízení a vyšli s rukama nad hlavou.
Při braní do zajetí bylo esesáky napadeno několik britských vojáků, kteří se jim nelíbili. Paradoxně tito muži se zachránili, protože byli odděleni od ostatních.
Zbytek - 99 vojáků - padnul do rukou 4. roty 2. pluku SS divize Totenkopf. Velitelem této jednotky byl tehdy osmadvacetiletý Fritz Knöchlein. Zajatci byli odvedeni na nedalekou louku, na níž byly rozmístěny dva kulomety. Byl dán povel k palbě a kulometná palba začala kosit řady britských vojáků. Když se zdálo, že všichni byli zasaženi, tak vydal Knöchlein rozkaz nasadit bodáky a dorazit umírající. Hodinu poté esesáci odjeli.
Mysleli si, že všichni Britové jsou mrtví. V tom se ovšem zmýlili. Přežili dva - Albert Pooley a William O´Callaghan. Oba měli obrovské štěstí v neštěstí. Byli zasaženi kulometnou palbou, ale jejich zranění nebyla smrtelná. Pooley se ukryl v hromadě mrtvých těl. Když už slyšel blížit se esesmana s bodákem, tak byl dán pokyn k odjezdu, a proto Pooley, ač těžce zraněný přežil. Zranění O´Callaghana bylo o něco lehčí. Vojáci se z louky smrti pomalu odvlekli a ukryli se ve vesnici v jednom prasečím chlívku. Měli však strach, že by mohli ohrozit své francouzské hostitele a proto se po několika dnech vzdali do rukou 251. pěší divize. Jejich hrůzný zážitek se jim podařilo utajit, jinak by nepřežili. Jejich chvíle přišla až po válce. K identifikaci Knöchleina významně přispěla i venkovanka paní Castelová, která Brity schovávala a dobře si ho prohlédla a zapamatovala si, že měl v tváři tik. Knöchlein byl později převelen do divize Nordland, za boje v Kuronsku získal Rytířský kříž a stal se SS-Sturmbannführerem. Je zdokumentováno, že během exekuce se Knöchlein choval jako šílený a neustále svoje vojáky povzbuzoval k dalšímu vraždění.
Shromažďování důkazů zabralo několik let, soud začal teprve v roce 1948 a Knöchlein byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 28. ledna 1949.
O tomto masakru se brzy doslechl generál Hoepner, který požadoval vyšetření celého případu. Theodor Eicke však zuřivě bránil vyšetřování a po domluvě s Himmlerem byl celý případ zameten pod koberec. V roce 1942 byla těla v přísném utajení exhumována a pohřbena na Le Paradiském hřbitově. Od roku 1970 mají zavraždění britští vojáci pomník.
Masakr v Le Paradise byl nejhrůznějším válečným zločinem spáchaným Němci za tažení ve Francii a důkazem krutosti a bezcitnosti divize Totenkopf.
-------------------------------------------------------
Masakr ve vesnici Velika
V červenci 1944 pokračovalo posilování Titových partyzánů v Jugoslávii. Německé velení se rozhodlo zabránit přesunu partyzánů z Černé Hory a jižního Srbska na sever. Proto byla zahájena operace Draufgänger (odvážlivec). Síly Osy měli zaútočit na oblast Andrijevička na černohorsko-albánském pomezí a zničit 2. úderný sbor jugoslávských partyzánů. Síly Němců a jejich spojenců nebyly příliš velké, operace se účastnila 21. horská divize SS Skanderbeg, 14. horský pluk SS z divize Prinz Eugen, několik bojových skupin a policejních oddílů.
Operace se uskutečnila mezi 18. a 26. červencem 1944 a skončila pro Němce velkým neúspěchem. Němci totiž vsadili na albánskou divizi Skanderbeg, která je však absolutně zklamala. Její příslušníci se ukázali jako naprosto neschopní pro bojové operace.
28. července 1944 přitáhli příslušníci albánských SS k vesnici Velika. Vesnici vypálili a její obyvatele zmasakrovali. Toho dne lehlo popelem 300 domů a zahynulo 428 Srbů, z toho 120 dětí. Esesáci se ve vsi dopustili bestiálních vražd. Tři Albánci chytili tříletého chlapce Tomislava Vućetiće a nožem ho postupně stáhli z kůže.... Mnoho vesničanů bylo upáleno zaživa. Mezi oběťmi řádění byli i kojenci.
---------------------------------------------------------
Masakry v Ostrém Grúni, Klaku a Kšinné
Na sklonku roku 1944 byl na Slovensko vyslán SS-Jagdeinsatz Slowakei, součást SS-Jagdverband Südost. Ten byl rozdělen na několik menších oddílů - Edelweiss, Schneewittchen a Josef. Velitelem Edelweissu byl Erwin Graf von Thun Hohenstein. Součástí tohoto oddílu byli i příslušníci Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy, slovenské části velel Ladislav Nižňanský, bývalý povstalecký velitel v SNP. Později dostal hodnost SS-Hauptsturmführer a Železný kříž I. třídy.
21. ledna 1945 zaútočili příslušníci oddílu na obce Ostrý Grúň a Klak, západně od Žiaru nad Hronom. Obyvatele vesnic podezírali ze styků s partyzány. Obě vesnice byly vypáleny a jejich obyvatelé vyvražděni. Řádění padlo za oběť 146 osob, z toho 48 žen a stejný počet dětí.
7. února 1945 nalezli esesáci v lese Kameň nedaleko Kšinné bunkry, ve kterých se schovávali Židé. Všech 18 osob bylo postříleno a bunkry zapáleny. Mezi obětmi masakru byli i dvě nemluvňata. Podle J. Mlynárika nařídil tento válečný zločin přímo Nižňanský.
Masakr v Distomu
4. divize pancéřových granátníků Polizei byla mezi prosincem 1943 a srpnem 1944 jednou z okupačních jednotek v Řecku. Při bojích s partyzány se dopustila mnoha ukrutností, k nejznámějším patří masakr ve vesnici Distomo.
Dne 10. června 1944 projížděl obcí Distomo konvoj 21 vozidel, patřících k 7. pluku pancéřových granátníků SS. Vesnice ležela asi 100 km severovýchodně od Athén a nedaleko od města Livadia, kde sídlil štáb divize. Distomem projeli Němci bez problémů. Až na cestě za vsí byli napadeni partyzány. Ty sice odrazili, utrpěli však velmi těžké ztráty: přišli o 40 mužů a několik vozidel. Přeživší se vrátili zpátky do Distoma, kam mezitím dorazil konvoj o 80 vozidlech. Velitel roty SS-Hauptsturmführer Fritz Lautenbach rozhodl, že pro výstrahu bude vesnice zničena. Rozzuření esesáci začali zabíjet obyvatele vesnice, kteří s přepadem neměli nic společného a rabovat jejich majetek. Nikoho nešetřili - umírali dospělí, starci, malé děti i těhotné ženy. Někteří byli postříleni, mnoho lidí bylo však oběšeno na stromech okolo silnice. Jiní byli upáleni ve svých domech, protože po vyrabování byla vesnice zapálena. Podle jedněch záznamů zemřelo toho dne 218 civilistů, dle jiných přes 300.
Němci se snažili tento zrůdný masakr ututlat, protože jim bylo jasné, že proti nim vyvolá ještě větší nenávist. Nepodařilo se jim to, protože oběšení zůstali viset na stromech ještě několik týdnů.
Hlavní iniciátor tohoto zločinu Fritz Lautenbach nebyl nikdy potrestán, protože v říjnu 1944 padl na východní frontě. K zodpovědnosti nemohl být pohnán ani velitel pluku SS-Standartenführer Karl Schümers, který padl už v srpnu 1944.
Popis událostí pochází od příslušníka polního četnictva Georga Kocha, který byl celé akci přítomen a později o tomto zločinu vypovídal.
-----------------------------------------------------
Masakr v Oradoure sur Glande
Dne 10.července 1944 po poledni bylo povražděno 642 civilistů,z toho 190 mužů,247 žen a 205 ve francouzské vesnici Oradoure sur Glande příslušníky 3.roty,1. praporu 4. SS Panzer Grenadier Regiment Der Führer pod velením SS-Sturmbannführera Otto Dickmanna. Tento pluk byl součástí divize 2.SS Panzer Division Das Reich. Šlo o odvedu za zajetí důstojníka Waffen-SS a jeho řidiče partyzány, podle zprávy vyšetřujícího příslušníka SD. Akce začala tak, že dva muži slušně požádali obyvatele vesnice, aby se shromáždili na návsi. Pak zahnali ženy a děti do kostela. Muže nechali na místě a postříleli je ze samopalů. Samozřejmě všechny po střelbě pro jistotu ještě střelili do hlavy.V kostele,byla odpálena nálož a přeživší postříleni při pokus o útěku sakristií. O brutalitě činu také svědčí to, že si ke své činnosti SS-mani pustili Wágnerovu hudbu. K likvidaci ostatků byla použita pec místního pekaře. Přežilo méně než 10 lidí.Celá vesnice byla později srovnána se zemí.20 SS-manů později dostalo trest smrti, jen dva ale popravili, zbytek dostal dlouholeté tresty. SS-Sturmbannführer Otto Dickmann později padl v boji.
Zmíněný pluk byl také nasazen při potlačování pražského povstání. Zde příslušníci pluku brali civilisty jako rukojmí, nebo je stříleli, aby si vylili vztek na Pražany.
Waffen-SS ale páchaly mnohem víc zločinů než jiné jednotky. Sice nebyli přímo zaměřeni na páchání zvěrstev jako Einsatzgruppen nebo Totenkopfverbände, ale i tak toho napáchali strašně moc. Např. Florian Geyer v roce 1941 suploval právě úlohu Einsatzgruppen a v Bělorusku povraždil ohromné množství židovských obětí. Jiné divize zase Einsatzgruppen asistovaly - třeba Wiking v Žitomiru či jinde Das Reich. O výměnách personálu mezi bojovými divizemi a koncentračními tábory bylo napsáno mnoho.
----------------------------------------------------
Dovolím si zkopírovat svědectví o činnosti divize Florian Geyer ze serveru http://freiwilligen.sweb.cz/DOBROVOLNICI/8divize.htm
6.1941: 22.: Operace Barbarossa – jednotka přidělena Kommandostab RFSS.
28.: Himmler vydává rozkaz HSSPF Bach-Zelewskému k zabíjení všech mužů Židů a odvezení žen a dětí do táborů. Fegelein to komentuje, že "jen vesnice bez Židů se nestane partyzánskou základnou".
7.1941: SS-Kavallerie Regiment se účastní protipartyzánské akce v Pripjaťských bažinách, zabíjí 259 sovětských vojáků a 6.500 civilistů spolu s Einsatzgruppe B.
30.: RFSS Himmler, Fegelein a von dem Bach se setkávají, Himmler vydává rozkaz "Všichni Židé musí být zastřeleni. Ženy nažeňte do bažin." Fegelein vyřizuje rozkaz SS-Sturmbannführer Herthesovi. Herthes 2. 8. informuje Franze Magilla o Fegeleinově rozkazu s komentářem "Židé jsou zásobárnou pro partyzány." Magill, šokován rozkazem, aby nahnal ženy a děti do bažin, aby se utopili, žádá rádiem štáb brigády o potvrzení rozkazu. Rozkaz je potvrzen.
8.1941: SS-Kavallerie Brigade (1. a 2. SS-Totenkopf-Reiterstandarte) spadá pod Kommandostab Reichsführer-SS; protipartyzánská služba v Pripjaťských bažinách (oblast 300 x 200 km). Jednotka operuje pod velením HSSPF Bach-Zelewského, síla jednotky 3.500 mužů, 2.900 koní, 375 vozidel.
1. – 12.: 2 jízdní oddíly pod Franzem Magillem, spolu s příslušníky policie a SD, zabíjí 14.178 Židů, 1.001 partyzánů a 699 sovětských vojáků za cenu 2 mrtvých. Mnoho Ukrajinců, Poláků a Bělorusů pomáhá při chytání Židů. Magill to komentuje "Ukrajinci spolupracovali v této akci velmi dobře a nahnání žen a dětí do bažin nemělo správný efekt, protože byly příliš mělké“.
7.: SS Brigade hlásí zabitých 7.819 Židů, Minsk.
8.: 1. eskadra, SS Kavallerie Regiment 2 zabíjí 1.950 – 6.526? Židů v Pinsku. SS snižuje věk pro popravu na 6 let. Himmler označuje počet poprav jako "příliš vysoký". Fegelein, který se obává vlivu těchto akcí na své muže, žádá, aby jeho muži byli za tyto speciální akce vyznamenáváni.
11.: Magill hlásí "dojmy z bojů: žádné." V poválečném rozhovoru komentuje jeden z Magillových mužů "...Židé se chovali příkladně. Nikdo se nepokusil uprchnout a zachránit si život. Žasnul jsem nad nimi."
13.: Brigáda obdržela zprávu "Partyzánské skupiny operují s podporou židovského obyvatelstva."
15. – 21.: SS-Kavallerie Regiment 2 se zúčastnil protipartyzánské operace v Turově, Pripjaťské bažiny.
30.: Další výpad, Moroc a Petrikov.
9. – 10.1941: Protipartyzánské výpady, střední Rusko.
7. – 13.9.: Pacifikační tažení mezi řekami Dněpr a Pripet.
22.9.: Pacifikační akce, oblast Dněpr-Šos.
----------------------------------------------------
Snímek č.1: Zabíjení Židů v Ivangorodu, Ukrajina r. 1042, voják Einstzgruppen cílí puškou na ženu, která chrání tělem své dítě.
Snímek č.2: Zavraždění polských civilistů vojáky Waffen- SS (SS-Sturmbrigade Dirlewanger) ve varšavském povstání, srpen 1944.
------------------------------------------------------
